Smutný Králík
Byl jednou jeden králíček Ušáček a byl v tu chvíli strašně smutný, protože to nebyl schopen dělat tak, jak to správně dělávají králíci. Po jeho králičím obličeji se rozlil unavený výraz a z mělkých modrých králičích oček vyzařoval smutek. Dračice králíčka povzbudivě pohladila po zlatých králičích ouškách, ale kralíčkovi to nijak na náladě nepřidalo, a tak jen vydal králičí citoslovce. Náhle také smutná dračice řekla: ,,Nevadí, že to nedokážeš dělat tak, jak to správně dělávají králíci, za to, zlato, hopkáš ještě mnohem víc králíkovsky než by dokázal kde jaký jiný králík, máš králíkovitější ouška a máš neuvěřitelně králíkovitou barvu-zlatou". Králíček se jal králíkovského smíchu, při němž vystrkoval své králíčkovité zoubky. Byl to opravdu neobyčejný králík, srst měl zlatou a kvůli vztahu s dračicí mu před nějakou dobou vyrašila křídla, která již měla přijatelnou velikost a on se mohl s dračicí vznášet v nebesích. Naproti tomu všemu ho ta křídla nesmírně tlačila a on pomalu zjišťoval, že ho tlačí k zemi, když je nepoužívá. Avšak používat je mohl jen s dračicí a králíček si kladl otázku zda to za to stojí..? Problém byl, že nevěřil, nebyl optimistický jako dračice, jednoduše řečeno, vzdával to jako nějaký králík! Ale dračice věděla, že to není jen tak nějaký králík, alespoň ne s ní.